Historie skatebordingu 

Ve světě

Někdo s tím musel někdy začít. Ale už nikdo neví, kdo to vlastně byl. Nikdo ani nedokáže říct, kdy to přesně bylo, když se deska dostala na kolečka.

Jisté je, že to bylo někdy na začátku šedesátých let v Kalifornii.

Kalifornský sen. Slunce, vítr, radost. Vypadá to, jako by se všichni na prosluněné pláži pohybovali. Body - building, Jogging. Plážový volejbal. Jízda na vlnách. To je ta největší kalifornská specialita - surfování.

Byla to především radost jezdit na surfu na vlnách. Ale někdy, když byl vítr příliš silný, nebo vlny příliš potměšilé, nebo byly malé - pak se radost utopila ve vodě. V takovémto dni se narodila idea skateboardingu.

Někdo s tím jednoduše začal. Rozmontoval své kolečkové brusle, přišrouboval malá kolečka zespodu na nějakou desku podobnou surfu a zkusil, jak toto nové sportovní náčiní vlastně funguje. A vida, ono to šlo. A jak.

První skateři se tenkrát nazývali "sidewalksurfer/". Stávali tenkrát na vlastnoručně vyrobených deskách bosi. Tyto boardy byly nejprve relativně úzké, šíře sotva 10 cm, a byly podstatně kratší než dnešní.

Skromný začátek pohybu, který se později stal hitem, potom upadl téměř do zapomnění, aby po letech opět vzbudil vlnu nadšení.

Skateboarding - to zpočátku nebylo nic jiného, než bezstarostné pojíždění sem a tam na kalifornských plážových promenádách. Desky byly řízeny jednoduchým přenášením váhy. Jednou doleva, jednou doprava - nic víc prostě nešlo.

Teprve když skateři vyvinuli něco, co dnes nazýváme kicktal, přišel na scénu švih. Puntičkáři nechali zadní část své desky přečnívat za zadní nápravu. Tak bylo konečně možné skejtem manévrovat i za jízdy, protože bylo možné přenést váhu těla na patu desky, a tím zvednout její přední část.

Stadium "Udělej si sám" skončilo v roce 1965. Tehdy poprvé přišli do obchodů průmyslově vyráběné skejty. Desky byly tenkrát silné na coul se slabými litinovými nápravami a na nich byla kolečka z tvrdé gumy. Ti odvážní již tehdy předváděli na skateboardu stoj na rukou. A brzy na to vznikly také prví závodní disciplíny: freestyle, slalom, downhill (sjezd), skok vysoký a daleký.

Skateboarding se pomalu a jistě etabloval jako sportovní disciplína.

Pro Brockhausovu encyklopedii na začátku 70. let skateboard přirozeně ještě neexistoval. Ani zmínka. Znamená to, že si ho veřejnost nějak necenila. Vždyť radost z tohoto nového sportovního nářadí měli jen kids a freaks, kůzlata a samorosti.

Začátkem 70. let upadl skateboarding do krize. Jak se množily nešťastné pády a zranění na ulicích, jak se množily srážky skaterů s chodci, vytvořila veřejnost a mocní tohoto světa frontu proti skateboardingu. Pokusili se i tuto radost omezit zákony a předpisy. A hned na to se objevilo velké množství fanoušků skejtu. Co je zakázané, to je zajímavé.

Základem návratu skateboardingu bylo vylepšení techniky nářadí. Díky novým umělým hmotám, např. polyuretanu, vznikla nová kolečka, která jezdila lehčeji a především tišeji a bezpečněji. Při stavbě desek uplatnily techniky a praktiky ze stavby lyží. Už se nepoužívalo jen dřevo, ale i laminát, umělé hmoty a dokonce kovy. Průmysl se začal věnovat zvýšení bezpečnosti. Na trh přišli ochranné přilby, chrániče kolen a loktů. A skateboarding se stal módním sportem.

"Skateboard (angl. prkno s kolečky), laminátová dřevěná nebo kovová deska, dlouhá 75 - 120 cm, je na spodní straně opatřena kolečky točícími se na kuličkových ložiscích. Jezdec stojí na desce skateboardu a řídí jej přemisťováním své tělesné hmotnosti. Při mistrovstvích jsou vypisovány různé disciplíny, pro které je částečně používáno i jiné nářadí. Nošení ochranných přileb, chráničů kolen a loktů a rukavic je povinné. Triková jízda (freestyle), slalom, paralelní slalom, obří slalom, sjezd, skok daleký (i přes překážky), skok vysoký a jízda po strmých stěnách se provádějí na ulicích se s pádem 4 - 6 % nebo v halách s odpovídajícími startovacími rampami. Pro jízdu na strmých stěnách, většinou na dřevěných deskách, existují zařízení, jako jsou "U"rampy (halfpipe), půlkulaté kovové rampy, kde jezdec jezdí po stěnách nebo dokonce léta nad jejich hranami." Střízlivý popis, ale skateboarding se přece jen objevil v Brockhausově Lexikonu sportu.

Jak již bylo uvedeno, v polovině sedmdesátých let byl v módě razantní sport. Ale jk už to v módě chodí, rychle vzlane a rychle zapadne. Skateboard měl tehdy image hračky pro děti. A děti se zajímali jen o kolečkové brusle a později o terénní kola. Módní vlna, která se přelila ze Spojených států do Evropy, jakoby se vsákla do písku.

Skoro.

Skoro všechna skejtová střediska "skateparks", postavená na vrcholu boomu skateboardingu, v nichž se měli na profesionálních rampách a poolech shromažďovat všichni fanoušci tohoto sportu, musela být pro nedostatek zájmu zavřena.

Řada výrobců dodávajících desky a příslušenství přešla na výnosnější výrobky. Skateboarding byl téměř mimo hru.

Téměř. Jen malé skupinky, freaks a kids, pokračovaly neúnavně dál. I potom, když byl skateboarding povařován za komickou relikvii. I když se mu smáli jako staromódní záležitosti. Jen hrstka firem dál rukodělně vyráběla skateboardový materiál, sponzorovala ty nejlepší a pokračovala ve vývoji.

Tato doba deprese byla nedůležitější a nejkreativnější fází vývoje skateboardingu. Skateři platili za outsidery, outlaws. Skateboarding patřil mezi subkulturu. Zdravé jádro skaterů se ale v té době zcela identifikovalo se svou věcí.

Skateboarding je životní styl. Sport se stal výrazem zcela zvláštního přístupu k životu. Zrodil se mýtus.

Ducha tohoto skateboardového mýtu vystihli Powel a Peralta, dva kalifornšťí skate-freaks. Ti v roce 1979 založili skateboardovou firmu, dnes považovanou za klasickou. Powel a Peralta vytvořili videosnímek "Future Primitive". Ten je možno shrnout: Posledních několik tisíc let lidské kultury mělo jen jeden cíl, totiž vybudovat dostatečně pevné asfaltové rovinky, svahy, zatáčky, terénní nerovnosti, obrubníky, přírodní nebo mramorové vjezdy - všechny vymoženosti, které mohou sloužit jako základ pro jízdu na skateboardu.

"Jen si představte", žasl magazín Spex nad takovou opovážlivostí, "že haněná vnitřní města moderních metropolí, propagovaná jako centra pokroku, nazývaná chobotnicemi konzumního teroru a smrtí lidskosti, jsou vhodná i k něčemu jinému. Totiž k tomu, aby tlupa mladých lidí v čepicích s velkým kšiltem si zde ničila kolena a přitom se nádherně bavila."

Jde o alternativní způsob života, kterému propagátoři zelených pásů a parků nemohou přijít na chuť. Květinové vázy s širokými okraji či fontány, krásně kulaté a z betonu, ve kterých není voda, to vše se hodí.

V letech 1980 až 1984 byl skateboarding synonymem podsvětí a čmáranic na zdech. Ale současně se toho hodně událo v technické oblasti. Desky, nápravy, kolečka se staly stabilnějšími, prostě vše vyzrálo.

"Skateboardová scéna roste roste. Zde v Virginia Beach dokonce velmi rychle," píší Glen a Eddie Gutierrezovi. "Ale i zde existuje bohužel řada snobů, typu lidí snažící se jít s módou, lidí, kteří si skejt koupí jen proto, aby byli na vlně. Aby byli cool.

Yeah, skateři dokážou všechno, jen máme velké trable s našimi učiteli, rodiči, úřady - otcové měst se na nás velmi zlobí. Ale pozor: Buď sám sebou, život to není jen přizpůsobování. Jezdit na skejtu s plným nasazením, abys byl sám sebou. Ne jen být módním snobem, cool.

Skate to trash, not to be cool. Dřít se na skateboardu a nebýt módní snob."

Poučný dokument, tenhle dopis čtenářům skateboardového magazínu Thrasher. Časopis vyšel poprvé v roce 1981 v San Francisku. Postupně se stal kultovním objektem všech skaterů. Thrasher určoval a tvořil trendy, A co je rozhodující, magazín se snažil o to, aby skateboarding konečně získal vlastní svébytnost a nebyl považován za pouhou variantu surfu.

"Skate and Destroy" - to je slogan, který razil Thrasher. Skate and Destroy - to v žádném případě není návod ke zničení nebo signál k poškození ostatních. Ne, tím je míněn radikální vztah k sobě samému. Jdi až na hranici svých možností! Poruš fyzické zákony! Buď svobodný!

Překonej hranici zemské tíže! To je přesně ono. Právě to je ten zcela zvláštní popud: překonat zemskou přitažlivost.

"Jde o to postavit se na desku, která má dole kolečka," vysvětluje Dirk Scheuring, autor Spexu, "uvést se do pohybu a takto vytvořenou energii, produkt hmoty a rychlosti, obrátit tak, že ... na okamžik ... vzniká rovnováha sil na vyšší úrovni."

U nás

V polovině sedmdesátých let začínají i k nám pronikat zprávy o skateboardingu, sportu, který zachvátil Ameriku a šíří se i do Evropy. První nadšenci u nás si vyrábějí skateboardy sami s použitím kolečkových bruslí, ti šťastnější, s kontakty v západní části světa, získávají kvalitnější, průmyslově vyráběné nářadí.

Skaterů u nás přibývá. Už v roce 1978 se konají první závody v Praze a v Karlových Varech. Informace o pravidlech jsou minimální, a tak se tvoří pravidla vlastní. Slalom speciál, slalom obří, skok daleký a vysoký. Šikovné české ruce podomácku vyrábějí stále kvalitnější a kvalitnější prkna, desky z laminátů, podvozky odlévané do pískových forem, jen kolečka musí být originální, proto je jejich cena vysoká.

Postupně přibývají zájemci o skateboarding i v dalších městech, Plzni, Poličce a jinde. Podmínky dovolují pořádat stále více závodů a tak se utvoří seriál Československého poháru a na závěr sezóny Mistrovství republiky. Jednotlivé kluby koordinují svou činnost a svému spolku říkají Československá skateboardová asociace.

V roce 1981 se v Praze na Strahově staví první kovová "U" rampa. Vzniká kuriózní situace: veškeré skejtové dění u nás se soustředilo pouze do Čech, ale jediný člověk, který pravidelně korespondoval se špičkovými americkými firmami, byl Petr Kiss z Bratislavy. Také díky Petrovi vycestoval roku 1985 náš reprezentant Luděk Váša na Mistrovství světa, které se konalo při příležitosti světové výstavy Expo v kanadském Vancouveru. Jaké potom bylo naše nadšení, když Luděk přivezl mistrovský titul.

Skateboarding, do té doby odsouzený jako propagace Ameriky, dostal konečně více prostoru. Publicita ve sdělovacích prostředcích, více zájemců, lepší podmínky.

Nejvýznamnější zlom však nastal v roce 1986. Na závody do Brna tehdy přijeli představitelé evropské špičky Shane Rouse z Velké Británie (freestyle) a Claus Grabke z Německa ("U" rampa, streetstyle). A teprve tehdy jsme na vlastní oči viděli, co to ve skutečnosti skateboarding je. Rychle se u nás rozvíjí streetsyle, freestyle i "U" rampa. Stavějí se pro nás dosud neznámé překážky. Radikálně se mění tvary prken, rozměry podvozků, průměry kol. Postupně zaniká skok daleký, mění se pravidla slalomů v souladu s pravidly evropskými. Co platilo včera, je pryč, co bude zítra, nikdo neví, ale všichni se na to těší.

Rok 1987. Prachatice, Summercamp. 120 nadšenců se sjelo do jihočeského města, aby společně skejtovali, veselili se a sdělovali si nové poznatky. Určitě nejvíc jsme získali od amerického profesionála, který si k nám odskočil z turné po západní Evropě, Marka Gonzalese. Další publicita, další skateři.

Zájem o skateboarding je již takový, že se v roce 1988 rozhodne skupina nadšenců pořádat v Praze Mistrovství Evropy. Závody ne ledajaké - v největší hale, která je k dispozici (Sportovní hala na pražském Výstavišti), za účasti těch nejlepších z Evropy. Přímý přenos v televizi, záznam jde do mnoha světových center.

Závody mají obrovský úspěch. Se skatery se roztrhl pytel. Skateboardkluby vznikají i v těch nejmenších městech. Přibývá i materiál. Už nikoho nenapadne vyřezávat desku ze staré skříně.

1989. Revoluce. Koncem listopadu se konají halové závody v Hradci Králové. Skateři se mezi prvními přidávají na stranu studentů, za okny stadiónu ještě nezačaly demonstrace. V této době je předseda Československé skateboardové asociace Martin Kopecký zvolen prezidentem Evropské skateboardové asociace. Vznikají první firmy prodávající kvalitní skateboardové zboží. Československá skateboardová asociace je ustanovena jako oficiální organizace. Koná se oficiální Československý pohár a oficiální Mistrovství Československa. Přibývají kluby i na Slovensku. První firmy začínají vyrábět špičkový materiál i u nás. Skejtují všichni a všude.

Poznámka:

Článek je vyňatý z knihy Fascinující skateboarding - Martin van Doren, Ulrich Pramann, která vyšla v Německu v roce 1991. U nás ji vydalo Nakladatelství Svoboda v roce 1994.