|
Historie
Snowbordingu ve světě a u nás
Ve
světě
1914
Možná je pravda, že začátkem minulého století jezdil rakušan Toni
Lenhardt v Alpách na svém Monogleiteru a můžeme ho považovat za snb-prapředka.
1929
Možná sahá historie snowboardingu jen do dvacátých let, kdy američan
M. J. Burchett vyřízl z dřevěné desky širokou lyži a nohy si k ní
uvázal prádelní šňůrou, nebo řemeny z opratí.
Faktem ale je, že po roce 1963 začali v USA experimentovat
skateboarder Tom Sims a surfař Sherman Poppen s ruznými deskami, na
kterých by se dalo jezdit v zimě na sněhu.
1965
Opravdovým začátkem je Snurfer, který ze dvou spojených lyží vyrobil
Poppen pro svoji dceru Wendy. Jezdec stál na desce navolno a metr
dvacet dlouhé prkno "řídil" šňůrou zakotvenou ve špičce. Protože
mnoho přátel Snurfer obdivovalo, nechal si ho Poppen patentovat a
práva na výrobu prodal kuželkářské firmě Brunswick. Přestože byl
považován za hračku pro děti, měl obrovský komerční úspěch a v
prvních letech výroby se ho prodalo (po 15-ti dolarech) přes půl
miliónu kusů. Od roku 1968 organizoval Poppen v Michiganu snurferské
závody. Na těch se začal objevovat i Jake Burton, který od roku 1972
jezdil na snurferu s vázáním z gumových pásků.
1969
V New Jersey se experimentátor a jezdec na bufetových podnosech
Dimitrij Milovich setkal se surfařem Waynem Stovekinem, který mu
předvedl první nákresy snowboardů s konstrukčními prvky
vycházejícími z výroby surfů a lyží. Milovich pracoval dál na vývoji
laminátové desky, kterou si nechal jako základ snowboardů v roce
1973 patentovat. Po velkém ohlasu článků o nových zimních sportech v
časopisech Powder a Playboy založil firmu Winterstick. V Utahu začal
vyrábět z polyesteru dva základní modely - s kulatým a vlaštovčím
"ocasem". Těch produkoval asi 100 kusů ročně. Po roce 1978 prodával
Milovich snowboardy v jedenácti státech USA. V zimě 1981 se jeho
týmoví jezdci objevili ve francouzských Alpách. SwallowTail získal
Regis Rolland, který začal jezdit v produkcích lyžařských filmů a
předvedl tak snowboarding Evropě.
V letech 1969-1972 se pokoušel získat patent na obdobu Snurferu Bob
Weber. Jeho 90 cm dlouhý Skiboard z polyetylénu opatřil později „protiskluzným“
povrchem z koberce a hliníkovými hranami Tom Sims.
1977
To byl rok pro snowboarding průlomový. Jake Burton vyhrál snurferské
závody na vlastním prkně vyrobeném z laminovaného dřeva, s vázáním z
gumy. V témže roce představil ve Vermontu kolekci moderních prken
Backhill v ceně 88 dolarů. Tom Sims mu konkuroval se snowboardy
vlastní značky za 40 dolarů. Jeho spolupracovník - Chuck Barfoot -
vyrobil v roce 1978 první snowboard ze sklolaminátu a později
založil vlastní firmu. Mike Olsen přihlásil do školní soutěže
vlastnoručně vyrobený snowboard a dál experimentoval až do roku
1984, kdy založil společnost Gnu.
1980
Lyžařskou technologii P-Tex zavedli do výroby snowboardů firmy
Burton, Sims a Winterstick. Burton ovládal trh na východním pobřeží
a orientoval se na alpský styl, Sims podnikal na západním pobřeží a
dával přednost freestylu, Winterstick měl nejblíže k freeringu a
jeho prkna byla ideální pro jízdu v hlubokém prašanu. Po komerčním
úspěchu v USA se firmy snažily proniknout i na evropský trh. V té
době koupil stagnující značku Snurfer Chris Sanders, který začal
vyrábět snowboardy Avalanche a v roce 1982 už prodával tři modely z
moderních laminátů.
1983
První pevné plastové vázání Jeffa Grella bylo navrženo pro
freeriding podle skeletu lyžařských bot.
V rámci mistrovství na Lake Tahoe zorganizoval Sims první závody na
halfpipe. Ty ovšem bojkotoval tým Burton, protože „takový styl jízdy
prý nemá se snowboardingem nic společného“.
1984
Zatím jediná firma v Evropě - HoogerBooger - vyráběla race boardy s
asymetrickou patou. Evropská scéna se orientovala spíše na alpské
disciplíny, prkna měla tvrdá vázání pro lyžařské boty.
Na trhu se zásluhou surfařské značky Ocean Pacific objevilo
speciální oblečení pro snowboarding.
1985
Sims představil první freestylový model snowboardu pro jezdce
Terryho Kidwella.
Americké pojišťovny ve strachu ze „sebevražedného“ sportu stále
omezovaly jeho rozvoj. Jen 7% lyžařských středisek v USA povolilo na
sjezdovkách jízdu na sněžném prkně.
V Alpách honili hodného lyžaře Jamese Bonda (A Wiev to a Kill) zlí
banditi na snowboardech.
1987
Chuck Barfoot začal vyrábět double-kick snowboard se stejným tvarem
špičky a paty.
1988
Dlouholetý konkurenční boj Burtona se Simsem vyvrcholil sporem o
Graiga Kellyho. Bývalý člen Simsova týmu mohl jezdit pouze na
neznačkových prknech a po soudním vyrovnání přešel do týmu Burton.
Snowboarding zaznamenal jako jeden z mála sportů během velmi krátké
doby obrovský posun. Od amatérských pokusů a školních soutěží k
moderním technologiím a marketingovým strategiím. Přes obrovský
komerční úspěch v něm snad pořád zůstává - tak jako na úplném
začátku - zásadní radost z ježdění.
Historie u nás
1981
Začátkem osmdesátých let minulého století uvedl Luděk Váša
snowboarding do Československé socialistické republiky. Podle
obrázků z časopisů a záběrů z lyžařských filmů, ve kterých „sem tam
někdo přejel na prkně“, se začala stavět první sněžná prkna.
Základem byla silná betonářská, později slabá buková překližka,
která se ve vrstvách s laminátem lepila v primitivních formách.
Nikdo pořádně nevěděl, jaké má mít snowboard parametry, většinou se
s materiály a rozměry improvizovalo, Vášovy plánky se půjčovaly po
celé republice. První modely - včetně loga - byly okopírované
Burtony, s výřezem do vlašťovky na patě. Vázání se vyrábělo z kůže
nebo gumy. Buď se noha volně zasunula do kapsy jako na vodních
lyžích, nebo přivazovala řemínky. Jezdilo se většinou v prašanu,
protože na tvrdém sněhu se prkno nedalo ovládat. Po stranách na patě
a uprostřed za vlašťovkou trčely totiž ze skluznice tři (1 - 2 cm
vysoké) nože, které "držely stopu". Všichni, kdo na prkně začínali,
měli něco společného se skateboardingem a rollerskatingem,
samostatná snb scéna se "vypracovala" až začátkem devadesátých let.
Hlavní centra informací a "převratných technologických postupů" byla
v Praze, Brně, Olomouci, v Poličce, Žacléři a v Liberci. Veškerých
akcí se účastnili (ale hlavně je organizovali) Láďa Rys s Luďkem
Vášou, Ivo Dragoun, freestylový věrozvěst Ivan Zobák Pelikán, Michal
Brouček, Bzuk a Ťuk, bráchové Thielové a Kytkové, Honza Shit, Roman
Hanzlíček, Tomáš Fiala, Ivo Škrabal, Petr Štverka, Radan Knobloch,
Jirka Zechovský, Petr Červinka a další. A holky? Andula Masáková a
Laura Šťastná.
1984
Od toho roku se pravidelně, na časomíře Honzy Kadlece, jezdilo
Mistrovství ČSSR na Perninku nebo v Žacléři. Ačkoli komunisti neměli
rádi shromažďování ideologicky narušených existencí, skejťáky
nechávali jaksi na pokoji. Většina akcí se konala pod záštitou
různých tělovýchovných jednot a organizací SSM (Socialistický svaz
mládeže). Na firemním videu Snowlife (Vasa, 1993) je v čb filmu
"Sněžný děvky z Perninku" (1984) zvěčněná celá tehdejší snb elita.
Kdo viděl, nebo zažil, nemusí už číst dál.
1986
V mládežnických časopisech se občas objevily články o "sněžných
prknech", o stylu jízdy, výsledky závodů, ale i návody na výrobu. O
snowboardingu toho z ciziny už prosáklo tolik, že "snoubiče"
vypadaly pořád lépe. Byly lehčí, ovladatelnější, nože ze zádi
zmizely, v lyžařských továrnách se „znárodňovaly“ abs fólie,
skluznice, a hrany. Vázání bývalo tvrdé - pro lyžaře s přezkáčema,
nebo měkké - z plastových sudů a patníků s řemínky na přezku. Scéna
se rozšířila, na hory jezdilo s prknem čím dál víc lidí. Vlekaři
prudili, ale i je snad bavilo, když někdo dokázal vyjet na kopec bez
pádu. "Trh" ovládaly firmy Vasa a Rook, k mání byla ale i prkna
dalších značek - Swah, LTB, Choc, Škrrr atd. Československá televize
uvedla památnou reportáž o výrobě snowboardů a následný rozhovor
Přemka Podlahy s Luďkem Vášou v Receptáři nejen na neděli.
1988
5. března se uskutečnily závody SkolHo'88, v Černé Říčce v Jizerkách.
Obří slalom a speciál se jely po dvou kolech za asistence kamer
Československé televize. Pod patronací ČSPO (místní organizace Svazu
požární ochrany) se jich zúčastnila kompletní snb špička, plus
Manfred Kernstock a Vojtech Rohlena - dva Rakušani z firmy Mamboo.
Nejenom díky jejich náhodné návštěvě se k nám později dostávala
spousta kvalitního materiálu.
Pestrá skateboardová móda se tehdy předváděla i na horách, z
dnešního pohledu ale vypadají snowboardéři v růžových oblečcích jako
kašpaři.
Na jaře se vydali „extrémní jezdci“ do extrémních podmínek v
rumunských Transylvánských Alpách, na mýtickou výpravu včetně vlků,
banditů a hustýho freeridingu.
1989
Došlo na rozsáhlou medializace snowboardingu, kupodivu už bez
souvislosti se skateboardingem, zato v ideologickém stylu Svazu
mládeže.
Mistrovství ČSSR proběhlo na Klínovci, s mezinárodní účastí,
báječným počasím a komentářem Martina Kopeckého.
Svazácká výprava boarderů a paraglaiderů vyrazila pod vedením
"Velkých bratrů" Hlaváčka a Váši do země neomezených možností, do
SSSR na kavkazský Elbrus.
1990
Po změně režimu nabral snowboarding vyšší obrátky. Firmy už
podnikaly oficiálně, i mimo snb scénu se na trhu objevovalo dost
potřebných věcí. AČS organizovala první pohárové závody. Na jaře se
náhradou za neuskutečněné zimní závody jel ojedinělý slalom na umělé
sjezdovce v Praze na Proseku. Váša, Rys a Dragoun surfovali v Mexiku
a sjížděli Popocatepetl. Jen Bohemia snowboard club se držel v
zajetých komsomolských kolejích. Veřejnost takhle masíroval svazák
Roman Roubíček v Pionýrské stezce: "...k nezbytným maličkostem patří
i znalost mezinárodně uznávaných pravidel chování. Regule FIS platí
stejně pro lyžaře i snowboardisty. Např.: snowboardista se musí
chovat tak, aby nebyl nebezpečný jiným; pro výstup na sjezdovce smí
použít jen kraj trati; rolby mají při pohybu po sjezdovce přednost a
snowboardista od nich musí udržovat odstup 15 metrů ve směru jízdy a
3 metry od boku ratraku; nesmí se jezdit v hlubokém sněhu v lese -
ruší to zvěř; vyhýbejte se místům bez sněhu, kde se zvěř krmí;
sledujte výstražné tabule a jezděte na vyhrazených tratích. Při
přemisťování se snowboardem zajišťujte prkno řemínkem upevněným k
rameni nebo lokti. Před vstupem do vázání také nejprve zajistěte
snowboard řemínkem k noze. Prostě - nejbezpečnější je mít prkno
neustále připevněno k tělu. Opomíjenou 'maličkostí' je rozcvička,
která by měla probíhat venku, s připnutým snowboardem. Začneme
například kroužením hlavy, pak ramen, paží a boků. Doporučována je
ski-gymnastika. Pro akrobatické figury při freestylu je základem
držení rukou - buď jsou široce roztaženy, nebo ohnuty v loktech, na
týlu či kyčlích, nebo drží snowboard."
1991
Team firmy Rook vyrazil na výpravu do Nepálu, do Himálají. Jezdili a
hulili v "nepředstavitelné" výšce 5 000 metrů.
Na snb campu v Tatrách zazářil roller David Horvát a zastínil tak i
účast hlavní hvězdy - Graiga Kellyho.
O rok později stála na jeden víkend první hrbatá rampa ve Špindlu, o
něco lepší a o něco později i v Peci, v roce 1993 už byla i v
Bedřichově. No a pak se pořádně jezdilo, skákalo, na scéně se
objevily nové tváře - Kozlík Teichman, Marek Schneider, bráchové
Cemperové a fůra holek. Ale to už znáte, no ne?
Přeneseno z webu: http://www.volny.cz/snbsf/
|